Optimální teplota ovzduší, při níž je lidské tělo minimálně zatíženo, je mezi dvaceti a čtyřiadvaceti stupni Celsia. To je také teplota, která je doporučována lékaři na pracovištích pro dosažení stabilního výkonu, bez zdravotních komplikací. Sedavá zaměstnání vyžadují teplotu horní hranice tohoto rozmezí, pro manuální profese je ideální těch dvacet stupňů.

Jakmile se nacházíme v prostředí chladnějším či teplejším, organismus na to reaguje různými mechanismy, aby si udržel stabilní teplotu vnitřního prostředí, tedy 36,5 stupně Celsia. V zimě se navlékáme do rukavic a svetrů, ale co v létě? Tam vypomáhá pouze zvýšené pocení, a jestliže je teplota příliš vysoká, tento proces selhává a dochází k úžehu – poškození těla vysokou teplotou. Zajímavé je, že velmi nízkým teplotám ovzduší se lépe přizpůsobíme, navíc máme možnost teple se obléknout, ale u letních veder, kdy hranice teploměru stoupá nad třicítku, se nemůžeme vysvléci z kůže, není zkrátka co odložit, maximálně se chladit v bazénku s vodou.

Zvláště ve velkých městech se stala klimatizace nutností, zejména v posledních letech, kdy padají teplotní rekordy. Jde o to, že jsme přetíženi horkem nejen ve dne, ale pokud noční teploty nespadnou pod dvacet, špatně se nám spí a nemůžeme se pořádně regenerovat. Naštěstí není montáž klimatizace v Praze žádným výjimečným jevem, dnes jsou cenově mnohem dostupnější a nejsou považovány za luxus, jak tomu mohlo být ještě před dvaceti lety.

Měli byste však pamatovat na to, abyste to nepřeháněli s chlazením v situacích, kdy přecházíte z tepla do chladu a naopak. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl přesáhnout pět stupňů Celsia, jinak můžete být ohroženi teplotním šokem. Zároveň byste měli dbát o pravidelné revize klimatizací a o jejich čistotu, může vás totiž ohrozit výskyt plísní a u silnějších vrstev mastného prachu uvnitř klimatizačních rozvodů dokonce i požár.