Představte si, že někdo získá v dědictví rodinný dům. Rozhoduje se o tom, zda jej prodá, anebo si jej ponechá. Dům by bylo zapotřebí rekonstruovat a ve hře je tedy také rozhodování o tom, zda do objektu investovat další peníze, anebo využít peněz z prodeje pro pořízení jiného bydlení, případně pro rekonstrukci vlastního městského bytu. Jestliže se majitel domu rozhodne pro prodej, bude muset opatřit energetický štítek neboli zajistit energetickou certifikáciu budov.
Tento krok je povinný ze zákona v České i Slovenské republice, ovšem přináší jisté výhody i samotnému prodejci.
Snazší prodej. Kupec, který bude mít o dům zájem, se z energetického štítku může snadno dozvědět energetickou náročnost objektu a bude se moci poměrně rychle rozhodnout, zda dům koupit či nikoli. Může si provést analýzu dalších nutných investic a to může celý proces prodeje urychlit a stejně tak i ono rozhodování. Kupci budou mít zkrátka přímo „na talíři“ všechny potřebné údaje hned na začátku prodeje.
Nekupujete zajíce v pytli. Kupec také bude vědět, co vlastně kupuje. Žádného zajíce v pytli, ale nemovitost, o které zná všechno podstatné, takže odpadnou zbytečné dohady a problémy už na začátku prodeje. Energetické certifikáty jsou vlastně takové průkazy, aby bylo zřejmé vše z technického hlediska, což také napomáhá při samotné prohlídce domu či bytu.
Energetické certifikáty mi připomínají energetické štítky u elektrických spotřebičů, tam se také ihned dozvíte, jak náročný je spotřebič z hlediska spotřeby elektrické energie, takže se můžete snadno rozhodnout, zda je pro vás zajímavý nebo není. Já osobně jsem před pár lety nakoupil chladničku a pračku právě na základě spotřeby elektřiny, neboť je to pro mě velmi důležitý ukazatel kvality výrobku. Nemám zájem zbytečně platit za elektřinu navíc, když to není nutné.
